logo

KOMPOST

Jak kompost založit? Věnujte výběru vhodného místa pro kompost trochu pozornosti. Vyplatí se to!

Jak kompost založit?

Věnujte výběru vhodného místa pro kompost trochu pozornosti. Vyplatí se to! Běžný kompost je třeba zakládat v polostínu pod stromy či keři a v závětří. Tady bude chráněný před vysušujícím větrem i před spalujícím sluncem. Stromy navíc ochrání tlející materiál za deště před promáčením. Kompost pak může mít podobu otevřeného kompostiště z běžně dostupných dřevěných či plastových prefabrikátů (ohrádka), případně lze zvolit průmyslově vyráběnou nádobu z plastu termokompostér. Rozhodně se vyvarujte starých dřevěných železničních pražců, jež obsahují množství nebezpečných látek. Ty pak mohou přejít z humusu do zeleniny či ovoce! Plastový kompostér ovšem můžete postavit kamkoli, kde nebude rušit okolí. Proces „výroby" kompostu v klasickém kompostišti či v termokompostéru je pak téměř shodný. Především je nutné dodržet zásadu postupného střídání jednotlivých materiálů ve slabších vrstvách. Důležité je i občasné promíchání celého obsahu, což zajistí rovnoměrné rozvrstvení všech složek a zároveň i jejich provzdušnění. V případě klasického kompostu je zapotřebí hlídat jeho vlhkost. Zejména v horkém létě se proto vyplatí jeho občasné prolití vodou.
 

Ohrádkový kompostér

Volně ložený kompost zpravidla vyžaduje vhodné ohrazení, které udrží odpad pohromadě. Navíc pohledově neruší tolik, jako volná hromada zahradního odpadu.

Termokompostéry

Kompostéry se prodávají v podobě jednoduché stavebnice z plastu sestávající z jednotlivých prefabrikátů. Pořídit si tak můžete i zařízení o různém objemu (např. 290 nebo 30 l).
Jednotlivé díly sestavujte podle přiloženého návodu, je to velice snadné. Hotový kompostér je navíc velice lehký, takže ho pak snadno kamkoli přenesete podle potřeby.
Díly do sebe musí přesně zapadnout. Důležité je, aby fungovalo větrací víko opatřené speciální otočnou klapkou, jež reguluje přístup vzduchu dovnitř a zároveň slouží k odvětrávání.
Základ kompostu tvoří vrstva drceného dřevěného odpadu (větve po průklestu stromů) vysoká 25 cm. Použít lze i obyčejné pily nebo hobliny, případně větvičky nakrátko nasekané.
Druhou vrstvu tvoří promíchaný odpad (viz přehled vhodných materiálů), případně samotná tráva či listí. Ideální ovšem bude, promícháte-li trávu například se zbytky z domácnosti. Nakonec přidejte asi 2 cm mletého vápence (tlející hmota je příliš kyselá) a nezapomeňte na dusíkaté hnojivo.
Poté znovu přijde na řadu drcený odpad, tráva a vápenec s hnojivem až po úplné naplnění. Zahradní traktory představují nový trend v údržbě zahrady, ošetří totiž naráz velkou plochu. Co ale s posečenou trávou? Tady pomůže termokompostér a nezapomeňte i na bakteriální urychlovač rozkladu!
 

3 x ano pro termokompostér

  • Díky důmyslně řešenému větracímusystému (vrchní ventil a boční větrací otvory) umožňuje dokonalou regulaci vnitřní teploty a vlhkosti. Správně rozvrstvený odpad se díky tomu rychleji rozkládá. Kompost je hotový často už za 8 až 10 týdnů.
  • Umožňuje činnost mikroorganismů v kompostované hmotě i v chladnějším období roku. Veškeré mikroorganismy jsou biologicky aktivní často ještě dlouho v zimě.
  • Pohledově neruší v zahradě tolik, jako volně ložený kompost. Jeho plastové stěny navíc nepodléhají rozkladu a neškodí jim ani mráz či vysoké letní teploty.

Jde to ještě rychleji!

Máte problémy s velkým množstvím posečené trávy a nevíte kam s ní? Leckoho napadne, že do kompostu. Má to ale jeden háček. Silná vrstva
takového "kompostu" začne brzy hnít a nepěkně zapáchat. Podobně se může chovat i velké množství slupek a jiných dužnatých zbytků. Hnilobný zápach pak doprovází hnědá voda, vytékající dole z hromady. Zde je třeba vědět, že mokrou trávu je nutné nechat trochu vyschnout a až pak ji narovnat do kompostéru. Její vrstvy navíc nesmí být příliš silné a je třeba je střídat s jinými materiály, třeba pilinami či drcenými větvičkami. Obsah kompostéru navíc vždy po několika týdnech přerovnejte. Aby byl rozklad posečené trávy ještě rychlejší, můžete použít některý z mikrobiálních přípravků, které jsou u nás k dostání. Obsahují až 12 kmenů blíže nespecifikovaných afrických bakterií, které dokáží i velká kvanta hmoty přeměnit rychle na humus. S pomocí bakterií je možné účinně zlikvidovat i spousty shrabaného listí na podzim. Staří zahradníci dokázali v minulosti proces kompostování urychlit s pomocí rostlinných výluhů, jimž se říká jíchy. Kdo zahradě rozumí, ten ví, že kupříkladu vodní výluh z kopřiv, kostivalu či
přesličky činnost bakterií v tlející organické hmotě výrazně podporuje a urychluje tvorbu kvalitního kompostu. Výluh je možné připravit za studena (stačí natrhané rostliny ponořit do sudu s vodou), případně za horka, kdy se ve vodě jednoduše svaří. Výluhem se pak kompost prolije.

Klasický nebo termokompostér?

V první řadě zahrada, ale také domácnost je významným zdrojem organického odpadu. Většina zbytků ovšem nemusí skončit v popelnici; lze je šikovně zužitkovat do podoby kvalitního kompostu.

Klasický kompost nebo termokompostér?

Ke druhé variantě se přikloní ten, kdo potřebuje v krátkém čase zlikvidovat co možná největší množství organického odpadu v zahradě. Samotná přeměna organických zbytků v kompost, který je vítaným zdrojem živin pro všechny pěstované rostliny včetně těch pokojových, je poměrně složitá věc. Nicméně založit dobrý kompost zvládne i ten největší nešika. Především je třeba vědět, že ne vše se do kompostu hodí. Bez obav lze použít
posklizňové zbytky zeleniny, ale i odkvetlé části rostlin. Významným zdrojem organické hmoty je posečená tráva, shrabané listí či mech, dřevěné piliny, sláma a také rozdrcené větve po průklestu ovocných dřevin či po řezu živého plotu. Rovněž organické zbytky z kuchyně mohou skončit v kompostu, odpad je však nutné třídit. Využít pak lze všechny zeleninové a ovocné slupky, nepotřebnou nať, nahnilé části rostlin, kávovou sedlinu, skořápky od vajec, vyluhovaný čaj a dokonce papír. Naopak zcela nevhodné jsou materiály, jež se nerozkládají: kámen, kovy, sklo, plasty a textil. Totéž platí pro popel z uhlí a barevné časopisy. Pozor dejte i na rostliny napadené závažnými chorobami; např. bakteriální nádorovitostí u brukvovitých či plísní bramborovou (hlízy i nať). Některé materiály je možné zkompostovat jen za určitých podmínek. To se týká plevelných rostlin, které se masivně množí semeny (pěťour malokvětý) či podzemními výběžky (pýr, bršlice kozí noha, pcháč). Přidat je lze jen tehdy, projdou-li v kompostu tzv. horkou fází. I proto se vyplatí mít v zahradě termokompostér. Opatrně je třeba postupovat rovněž v případě ovoce a zeleniny napadené chorobami a zvýšenou pozornost si zaslouží také zbytky masa a nejrůznějších jídel (podporují šíření hlodavců). Pouze v malém množství je možné přidávat do kompostu zbytky po řezu zeravů a tújí. Tuhé dřevnaté části a zejména větve je pak nutné před zkompostováním posekat či nastříhat na kousky menší než 5 cm.

Do kompostu patří

  • Posečená tráva, stará sláma
  • Shrabané listí a mech
  • Větvičky z živého plotu
  • Drcené rostlinné zbytky a větve
  • Trus domácích zvířat
  • Dřevěná vlna, piliny, hobliny
  • Ovocné a zeleninové slupky
  • Nahnilé ovoce a zelenina
  • Kávová sedlina, vyluhovaný čaj

    Pozor na ně:
  • Plevele s podzemními oddenky
  • Intenzivně se vysemeňující plevel
  • Staré noviny a papír
  • Větvičky ze zeravů a tújí
  • bytky masa a jídel

Rozhodně ne:

  • Kovy, sklo, plasty, kosti, textil
  • Prach z domácího vysavače
  • Popel z briket či uhlí
  • Lakované dřevo, dřevotříska
  • Papír z barevných časopisů
  • Tuky, oleje, nátěrové hmoty
  • Shrabané listí z ořešáku
  • Silnější či zdřevnatělé rostlinné zbytky a větve je nutné upravit na malé kousky v drtiči zahradního odpadu.

Rozhodně si pořiďte:

  1. Vhodný kompostér (klasický či termokompostér) odpovídající objemem množství kompostovaných zbytků.
  2. Výkonný drtič zahradního odpadu; předem ale zvažte, jak silný stroj budete skutečně potřebovat.
  3. Vlastníte-li větší zahradu, potom budete potřebovat dobrou sekačku a strunový vyžínač na okraje trávníku.
  4. Lopatu, vidle, sekerku a zahradnické nůžky Vhodné dusíkaté hnojivo a mletý vápenec, plastové vědro.